Aby česnek byl zdravý…

Palice česneku a dva stroužky Česnek má asi stejný počet nadšených příznivců jako zapřísáhlých odpůrců. Ale asi ani druhá strana nezpochybňuje, že se jedná o velmi zdravou cibulovinu, jen prostě její chuť a vůně je pro některé lidi odpudivá. A první skupina zase velmi často… léčivé účinky česneku likviduje a nebo radikálně snižuje možnosti jeho blahodárného působení.

Vědecký výzkum

Odborníci se o účinky česneku zajímají již mnoho desetiletí. Není divu. Pochopení, jak v něm různé látky působí, může posunout naše poznání i zdravotnictví výrazně dál. Obzvlášť důležité je to v posledních letech, kdy začínáme čím dál tím více řešit potíže s bakteriemi odolnými na tradiční antibiotika. Při zkoumání výzkumníci občas narazí i na zajímavé informace, které následně můžeme využít nejen v laboratořích, ale i v normálním životě. K takové situaci došlo i na přelomu tisíciletí. Skupina vědců zjistila, že za velkou část antibakteriálních a fungicidních účinků česneku (a mimochodem i za jeho specifický zápach) může látka zvaná alicin, která ale v česneku… vlastně není. Možná to zní jako nesmysl, ale vysvětlení je ve skutečnosti velmi logické.  Ve stroužcích najdeme sulfoxid alin a enzym alinázu. A právě až jejich spojením dojde ke vzniku léčivého alicinu.

Zachování účinků

V průběhu výzkumů se bohužel zjistilo, že alicin je velmi nestabilní těkavá látka. Navíc pokud začneme česnek tepelně zpracovávat hned po jeho nakrájení nebo vymačkání, k chemické reakci mezi alinem a alinázou nedojde. Po přibližně dvou minutách smažení nebo vaření čerstvě zpracovaných stroužků zmizí naprostá většina zdraví prospěšných efektů. Pokud je chceme zachovat, měli bychom česnek rozmačkat, prolisovat nebo nasekat a pak… na několik minut odložit. Nasekaný je lepší také trochu zmáčknout naplocho nožem. Teprve potom dojde k žádoucí chemické reakci. Nejvíce z česneku získáme, pokud ho rovnou zkonzumujeme – nejsilnější antibakteriální působení má pár minut po vzniku alicinu. Zajímavostí je také fakt, že bakterie si nedokážou vytvořit resistenci proti rychle těkavým přírodním látkám. Jejich nestabilita je vlastně výhodou a také nadějí do budoucna, kdy klasická antibiotická léčba může narazit na své limity.