Antioxidanty, omega 3 a vitamíny, to je šrucha zelná

V obyčejných obchodech dnes můžeme zakoupit velké množství neobyčejných potravin, které pochází ze všemožných koutů světa. Týká se to samozřejmě i zeleniny, která dneska dokáže bez problémů přejet nepoškozená i přes půl zeměkoule. Ale zároveň na našich stolech velmi často chybí zelenina, ze které vařila za humny už před tisíci let. Patří mezi ně například šrucha zelná, občas také známější pod obecným názvem portulák.

Šrucha zelná pochází nejpravděpodobněji ze severní Afriky nebo velmi široce pojatého Blízkého východu (čili Asie až někam k Himalájím). Byla využívána už ve starověkém Egyptě, což znamená, že člověk znal a měl rád tuto zeleninu už mnoha tisíciletími. Egypťané ji používali nejen ke kulinářským účelům, ale také jako léčivo. V antickém Řecku a oblastech jím ovlivněných byl portulák také využíván podobně jako v Egyptě. Hippokrates ji doporučoval na ženské potíže, hemeroidy, rány, zimnici a problémy se žaludkem. Ještě ve středověku byla velmi často používána jako léčivo, což je konec konců logické, protože toto období vycházelo velmi výrazně z mouder antických odborníků. Její kulinární využití se ale s postupem času výrazně zmenšovalo a dá se říci, že moderní doba šruchu teprve pomalu znovu objevuje (i když například z krétské kuchyně šrucha nikdy nezmizela – a tam se i objevil její význam na přísun omega 3 kyselin). Ale stále je to rostlina, která je mnohem známější na západ a jih od našich hranic než přímo v české kotlině.

Pěstování této rostliny ulehčuje fakt, že roste velmi rychle. Ve skleníku či domácích podmínkách to může být dokonce něco kolem dvaceti dnů. Díky tomu je možné ji pěstovat vlastně celoročně a umožnit tak neustálý přísun čerstvých, světle zelených listů na náš stůl. Se sklizní si člověk musí pospíšit, protože po květu portulák hořkne. Pěstování není příliš náročné (slušná půda, teplo a slunce, to je asi tak vše, co rostlina po nás požaduje), větší problém je se skladováním. Šrucha zelná totiž vydrží čerstvá a chutná jen velmi krátce, kolem třetího a maximálně pátého dne, již není použitelná a to i když ji držíme v lednici.

Šrucha obsahuje slušné množství vitamínu C – na sto gramů se v ní nachází dvaadvacet miligramů „céčka.“  Kromě toho v ní najdeme i vitamíny B1, B2, B6 či „áčko.“ K tomu samozřejmě se připojí i nějaké ty minerály, jako například fosfor, železo, draslík, hořčík nebo vápník. Důležitost antioxidantů pro naše zdraví nikdo nezpochybňuje a proto jistě každého milovníka zdravé výživy potěší, že mu je portulák může dodat. A hlavně je velmi dobrým zdrojem omega 3 mastných kyselin – uváděné množství se liší, ale je to mezi 0,2 až 0,4 gramy na 100 gramů zelených listů. To určitě nadchne každého, kdo například nemusí moc ryby, ale proti salátku nic nenamítá.

Šrucha zelená se v kuchyni nejčastěji využije do různých salátů. Velmi dobře se kombinuje s rukolou, hadovkou, rajčetem nebo i s klasickým ledovým salátem či grilovaným kuřátkem. Jako zálivka se hodí různé bylinkové dressingy. Do salátů jde většinou syrová, ale existují i recepty, kde se jí krátce osmaží na olivovém oleji. Ale je také velmi chutná, když si jen tak namažeme kvalitní domácí chléb dobrým máslem a vše pak posypeme pokrájenými lístky. Na Pyrenejském poloostrově ji můžeme najít i v některých letních polévkách – přidává se ho na konci a vaří jen velmi krátce. Tepelně může být portulák upravován podobně jako špenát (stačí ho krátce blanšírovat), jeho lodyhy občas bývají používány podobně jako chřest.  Květy se občas využívalo jako falešné kapary.

Pokud šruchu budeme jíst, určitě tím prospějeme svému zdraví, konec konců to jasně naznačuje i výčet zdraví prospěšných látek výše. Pokud bychom si chtěli vyzkoušet nějaké prapůvodní léčivo, můžeme jako starověcí Egypťané z jejích listů připravit čaj. Ten se pil hlavně při problémech s močovým měchýřem. Může také přinést úlevu při problémech s pálením žáhy a někteří nedají dopustit na jeho očistné účinky.