Čočka je velmi chutná luštěnina, která patří mezi tradiční pokrmy naší kuchyně. Je mimo jiné nerozlučně spojená s novoročním menu. Cenit bychom si ji měli ale nejen pro chuťové vlastnosti. Má pozitivní účinky na zdraví, které bychom měli využívat nejen po Silvestru, ale celoročně.
Příbuznou fazolí, hrachu, ale také třebas i sojových bobů, lidstvo objevilo již přibližně před čtyřmi tisíci lety. Pochází pravděpodobně z oblasti Blízkého východu a byla de facto každodenní součástí jídelníčku starověkých národů. Nacházíme ji u stavitelů pyramid v Egyptě i u dobyvatelů světa z Říma a také samozřejmě u starozákonních Izraelitů (viz známý příběh o prodeji prvorozenství za mísu čočky). Nejznámější je její hnědavá varianta, ale poslední dobou získává i u nás popularitu červená, která se více hodí na přípravu různých karbanátků, kde by mohly mírně vadit slupičky.
Čočka je výživná, obsahuje bílkoviny a škroby, ale zároveň v ní nenajdeme tuk. Má v sobě vápník, fosfor, železo (velmi kvalitní zdroj tohoto minerálu) a také vitamíny A, B, C a E. Kromě železa naší krvi velmi prospívá i kyselina listová, kterou v čočce najdeme též. Ta má navíc blahodárný vliv i na náš nervový systém. Čočkovou vlákninu zase oceníme za její práci při údržbě střev a redukci tuků.
V našich jídelníčcích, jak už bylo uvedeno v úvodu, rozhodně nemůže chybět čočková polévka (viz recept zde). Ale jednou z klasických klasik, která už trochu zmizela z našich stolů je také výborná čočka na kyselo, která se podává většinou buď z uzeným a nebo s vejcem (viz recept zde). Ale je možno menu také obohatit nějakou exotikou, zajímavý je například rýžový pilaf s čočkou (recept zde) nebo indická čočka (recept zde).
V poslední době jsou velmi populární klíčky z čočky. Doporučují se hodně těhotným ženám, protože vysoký obsah výše zmíněné kyseliny listové prospívá rozvoji mozku u nemluvněte. Navíc mají vyšší obsah vitamínu C než samotné plody, tudíž jsou užitečné při podporování naší imunity a také působí jako velmi dobrý antioxidant. Jí se je buď syrové, například v různých salátech (viz recept zde) a nebo je možné je i krátce podusit.
Klíčky si připravíme tak, že čočku namočíme do vody, která má pokojovou teplotu a odložíme do špajzky na osm hodin. Poté je propláchneme a odložíme do polostínu a necháme přibližně čtyři dny klíčit. Denně je dvakrát jemně propláchneme. Semínka by neměla být na hromadě ale spíše rozprostřená tak, aby ke každému byl dobrý přístup vzduchu. Před jídlem je dobré namočit vše do vody, na vrchu se může shromáždit trochu prázdných slupek které odstraníme a pak vše pomalu přeléváme do druhé nádoby – na dně zůstanou nevyklíčená semínka, která také není nutno jíst (a zkazila by kulinární požitek). Samozřejmě probrat je můžeme také ručně. V lednici nám vydrží kolem pěti dnů, ale nejlepší je jíst čerstvé.