Masti jsou tradiční a velmi užitečný léčebný a kosmetický přípravek, který nejčastěji využíváme při různých kožních problémech. V obchodech a lékárnách je jich velký výběr, ale u klasických bylinkových přípravků bychom měli popřemýšlet o domácí výrobě, která není nijak obtížná a ekonomicky je rozhodně výhodnější.
Klasické masti se na rozdíl od krémů skládají de facto pouze z nějakého tuku a účinné látky bez jakékoliv příměsi vody. Jejich úkolem je vytvořit pro pokožu jakousi ochrannou vrstvu. Ideální jsou v situacích, kdy máme jemnou či velmi citlivou kůži, která najednou potřebuje trochu více dobré obrany před nepříznivými vlivy okolí. A nejde jen o kosmetické záležitosti, ale i například o různé vyrážky. Ty bychom měli zabezpečit před vlhkem, které je všude kolem nás. A vlastně jiným způsobem než mastí to pořádně nejde.
Jak už je uvedeno na začátku, výroba domácích mastiček je celkem jednoduchá. Dříve se využívaly hlavně zvířecí tuky, dnes bychom raději měli sáhnout po čisté vazelíně. Vezmeme si čtvrt kilové balení vazelíny, které přeložíme do hrnečku. K němu přisypeme třicet gramů vybrané sušené byliny (samozřejmě, pokud budeme chtít půl kila masti, použijeme bylinek šedesát gramů). Všechno opatrně ohříváme ve vodní lázni (čili náš hrneček s budoucí mastí umístíme do většího naplněného vodou) a občas promícháváme. Celý proces by měl trvat přibližně dvě hodiny, během té doby by nám měly bylinky krásně zkřehnout. Budoucí mast přendáme do plátěného pytlíčku a vymačkáme do nádoby, abychom se zbavili rozdrobených bylinek a měli pouze dokonale hladkou hmotu. Při této práci musíme mít na rukou rukavice, abychom se neopařili. Vše je nutno provést relativně rychle, protože bylinkovou mast musíme ještě za tepla přendat do kelímků, aby nám nezatuhla.
Samozřejmě můžeme se vcítit do role našich prababiček a místo moderních vynálezů sáhnout po starém dobrém sádle. V tomto případě musíme nejdříve sehnat a nebo si připravit dokonale čistou surovinu, bez soli, škvarečků a konzervátů – tudíž při domácí výrobě ještě horké sádlo přecedíme přes pláténko. Ztuhlý tuk vložíme do hrnce a rozpustíme tak, aby nedosáhl bodu varu. Pokud by se sádlo začalo škvařit, tak je celá práce zbytečná. Přidáme bylinky, rozmícháme a udržujeme pod teplotou sta stupňů patnáct minut. Pak hrnec odložíme na několik hodin, i když tradičně se nechával přes noc a celý proces zopakujeme s tím, že nakonec teplou mast přecedíme do mističek, které později uskladníme do chladu.
Co to tu píšete???? Při louhování bylin ve vodní lázni, se voda pod bylinami nesmí vařit!!!
Vždyť zničíte všechny blahodárné účinky daných bylin. Než začnete někde něco psát, tak si nejdříve lecos ověřte.
Bohužel opakujete velmi častý omyl. Vše záleží od byliny, její části i látek a účinků které chceme získat (různé věci se uvolňují různou rychlostí a při různých teplotách). Navíc pokud znáte zásady vodní lázně, tak víte, že teplota v druhé nádobě v normálních podmínkách nepřekročí sto stupňů – ta je maximální.