Rtuťový teploměr byl z ekologického a bezpečnostního hlediska trochu problematický, ale na druhou stranu výsledkům měření jsme mohli téměř vždycky důvěřovat. Bohužel to samé neplatí u teploměru digitálního, který ho ve většině domácností nahradil. Velmi často i holým okem vidíme, že to co nám ukazuje, má se skutečností jen velmi málo společného. Ale když se naučíme s tzv. digitálem správně měřit, přesnost výsledků se dá výrazně zvýšit.
Se starými teploměry to bylo snadné, nemocný ho podržel chvíli v podpaždí a už jsme měli výsledek. Nebylo nutno nic přeměřovat. U digitálního je vždy lepší udělat dvě měření a pokud se neshodují, tak ještě třetí. Důležité je také udržet neustálý kontakt čidla s kůží, proto je u malých dětí téměř vždy nejpřesnější rektální měření. U starších musíme hlídat, jak teploměr drží, případně jim ho jemně v podpažní jamce přitlačovat, nebo vyzkoušíme měření pod jazykem. Správné způsoby a místa měření bychom měli zjistit z návodu – doporučení různých výrobců se v tomto případě mohou mírně lišit, proto digitální teploměr raději vždy kupujeme v lékárně s tištěným manuálem a ne někde na tržišti za pár korun bez ničeho.
U mnoha digitálních teploměrů nemá smysl se ovlivňovat pípáním signalizujícím konec měření. Když ho necháme ještě chvíli přiložený, velmi často uvidíme, že teplota stále stoupá. Po signálu je vždy lepší počkat přibližně minutu, jestliže se během té doby vůbec nepohne, můžeme uznat výsledek za relativně věrohodný. Pokud šlo o první měření, tak stejně ještě po chvíli je dobré teplotu přeměřit a porovnat to, co nám vyšlo – rozdíl dvou desetin stupně většinou velkou roli nehraje, jestliže je výrazně větší, provedeme již zmíněný třetí pokus.
Velmi často za nesprávné měření teploty může jedna maličká drobnost. O rtuťový teploměr nebylo vůbec nutno pečovat a proto mnoho lidí podobně přistupuje k tomu digitálnímu. Jenže jeho práce se neopírá na konstantním fyzikálním jevu, jakým je teplotní roztažnost, ale na síle baterií. A jak ty začnou slábnout, výsledek vždy bude stát za příslovečnou starou bačkoru. Nezapomínejme také na to, že čidlo musíme udržovat v čistotě, po každém měření je dobré ho omýt nebo očistit vatičkou namočenou do lihu.