Plané neštovice patří mezi ty dětské nemoci, se kterými se setká většina rodičů. Existuje očkování, ale to stále není příliš populární. Jednak část rodičů o něm neví, navíc nepatří k povinným a tím pádem není hrazené. Ale důvody, proč se ho nemálo rodičů vynechá je i prostý fakt, že selský rozum napovídá, proč zatěžovat dítko očkováním, když jde v naprosté většině případů o banalitu. A to takovou, kterou prožil a hlavně bez problémů přežil, skoro každý.
Plané neštovice jsou velmi nakažlivým onemocněním. Když se u dětí objeví jeden případ, většinou následuje smršť dalších, které prvního nemocného velmi rychle následují. Zná to asi každý rodič, který má své dítě v jeslích nebo ještě častěji se onemocnění objevuje ve školce. Tam se sice často objeví informační tabule, kde je oznámen výskyt nemoci, ale to už je převážně pozdě. Plané neštovice způsobuje virus Varicella zoster. Onemocnění nejčastěji vystupuje u dětí ve věku od jednoho do dvanácti let. Přenáší se kapénkami. Inkubační doba je do tří týdnů, ale nejčastěji je to o týden kratší. Nemoc je nakažlivá přibližně tři dny před objevením prvních pupínků – proto se také ve školkách a školách nakazí více dětí a poté většinou po dobu následujících deseti dnů. Většinou se doporučuje izolace nemocného dítěte až do doby, než všechny zaschnou.
Mezi základní příznaky této nemoci patří samozřejmě typická vyrážka. Ale většinou je možno poznat neštovice už o trochu dříve, než onemocnění vybuchne na plno a drobeček začne být velmi „poďobaný“ a ošklivý. To přehlédnout samozřejmě nelze. Mezi první příznaky, jenž se mohou vyskytnout, patří obecně zhoršená nálada, unavenost a případně mírně zvýšená teplota. Je možné, že dítě bude jen tak polehávat, napadne ho jít si lehnout v době, kdy jindy projevuje vysokou aktivitu a také se může objevit i nechuť k jídlu. Jistotu nabereme až ve chvíli, kdy se začnou objevovat první červené vřídky s puchýřky. Jeden nás může ještě zmást, ale když po hodině objevíme druhý a pak třetí, čtvrtý a další, máme již naprostou jistotu, že do rána bude robátko celé obsypané. Někdy nastane situace, že dítěti se objeví jen pár neštoviček na ukrytém místě a my si onemocnění ani nevšimneme, ale rozhodně to není moc časté.
U dětí vlastně žádná léčba není, ale přesto je nutno onemocnění nahlásit lékaři. Zmírňují se jen některé nepříjemné doprovodné efekty, neboli hlavně svědění a čeká se, až plané neštovice samy ustoupí. Během času se některá doporučení, jak postupovat změnila. Nyní se například nedoporučuje dříve automatické mazání neštovic (ale stále se s tím můžeme setkat, v takovém případě se nejčastěji mluví o různých tekutých pudrech či babičky radí klasickou genciánku). Místo toho, by rodič měl spíše hlídat, aby se děťátko neškrábalo a nebo mu dát nějaký prostředek, který omezí svědění. Při jeho výběru a správném dávkování či případném střídání několika léků nám nejlépe poradí dětská lékařka. Rozhodně se doporučuje hned na začátku nemoci pečlivě ostříhat nehtíky, protože tím zmenšíme možnosti drápání puchýřků. Pokud bychom dítěti umožnili svobodné drápání, později by jeho pokožka byla poseta dlouhou dobu drobnými jizvičkami. Navíc by mohlo přenést infekci i do velmi nežádoucích míst, jako jsou například oči. Je také možné spojit ostříhání nehtů s nasazením měkkých bavlněných rukavic, ale v teplejším období se to rozhodně nesetká s velkým pochopením dítěte. Pokud se udržuje teplota, stáhneme je klasickými, klidně i bylinnými metodami. Jestli se neštovice objeví i v puse, na čas vyřadíme horká a kyselá jídla. Nejvhodnější jsou v takovém případě různé kašičky a polévky. Dítě držíme doma, abychom omezili riziko, že nakazí někoho, kdo v dětství neměl neštovice a nebo není očkován. Pro dospělé je totiž choroba výrazně nepříjemnější a v případě těhotných žen dokonce i velmi riskantní pro nenarozené dítě.