Léčivé byliny si dnes můžeme pořídit v lékárně a občas i na různých farmářských trzích. Je to řešení rychlé, jednoduché, ale finančně poněkud náročné, zvláště pokud jich potřebujeme po léčebnou kůru větší množství a stálý přísun. Proto je určitě užitečné, když se sami naučíme sbírat léčivky a v sezóně si pak naděláme dostatečné zásoby. Dost často existují přesná pravidla, která se týkají konkrétních bylin, ale jsou také univerzální rady, které de facto aplikujeme na všechny rostlinky.
Než se vypravíme kamkoliv cokoliv sbírat, je nutná jistá teoretická příprava. Měli bychom si půjčit různé knihy o léčivých bylinách, kde bude dostatek fotografií a nákresů rostlinek. Taktéž je užitečné prostudovat různé internetové stránky, které se danou tématikou zabývají. Nejlepší je koncentrovat se na to, co plánujeme sbírat. Nepotřebujeme si hned na začátku udělat v hlavě encyklopedii léčivek, které například v našem okolí vůbec nerostou. Teoretická příprava je velmi významná, protože většinou byliny používáme vnitřně a v některých případech by záměna mohla být i fatální. Úplně nejlepší je, pokud nás při prvních výpravách do luhů a hájů doprovází někdo zkušenější.
Když už máme v malíčku vzhled, jeho variace a také výskyt léčivek, které chceme sbírat, oblékneme se a vyrazíme do přírody. Můžeme zohlednit denní dobu, i když to už je pro různé specifické případy a neplatí obecná pravidla, ale hlavně si dáme pozor na počasí. Pokud bychom sbírali rostliny za deště, mrholení nebo během silné mlhy, tak se nám vše začne kazit ještě dříve, než to doneseme domů. Obecně se uvádí, že nejlepší čas pro sběr bývá dopoledne, ale až ve chvíli, kdy zaschne ranní rosa. Výběr roční doby je závislý na bylině a části, kterou budeme sbírat, k tomu je potřebná ona teoretická příprava, abychom netrhali na podzim něco, co jsme měli posbírat už na jaře. Obecně platí, že celé rostliny se sbírají na začátku květu, kořeny až po plném rozvinutí (jenže tady pod zem nevidíte, tudíž se raději poraďte s herbářem), kůra či výhonky na stromech většinou mladé, plody při plné zralosti i když v některých případech čekáme ještě na působení přírodních podmínek, jako je například mráz.
Při sbírání si dávejme pozor na stav a věk bylinek. Pro obé je užitečná ona v úvodu zmíněná teorie, díky které bychom měli z fotografií poznat ideálně vypadající exempláře. A od toho pak odvoďme, co bychom měli trhat. Většinou si hlídáme, abychom sbírali mladé, ale plně rozvinuté, nezvadlé lístky nebo kvítky. Staré či nevzrostlé byliny budou mít převážně výrazně nižší účinek. Také je důležité, aby námi sbírané léčivky byly pokud možno čisté. Po přinesení domů je neoplachujeme, tudíž to, s čím je nasbíráme, budeme později užívat.
S čistotou je spojena i lokalita sběru bylin. Vyhýbáme se místům, která jsou příliš dotčená civilizací, přesněji jejím jedovatým působením na přírodu. Pro každého bude asi logické, že naprosto nevhodné jsou okraje a příkopy u silnic. Ale spousta lidí radostně vyráží na klasická pole a do jejich nejbližšího okolí a vůbec si neuvědomuje, že to co nasbírají je pravděpodobně také nádherně nasyceno všemi hnojivy, která se v zemědělství používají. Bylinky jsou sice krásné, ale pravděpodobně také krapítek jedovaté.
A obecná připomínka na konec. Nejsme na světě sami. Takže bychom se měli chovat k tomu co sbíráme ohleduplně. Nejdeme naši přírodu plundrovat, jdeme jen jako její součást využít dary, které nám nabízí. Berme maximálně jen tolik, kolik spotřebujeme do příštího roku. Dlouhým skladováním stejně účinky pomalu mizí a proto je zbytečné syslit kila, když víme, že celá rodina zkonzumuje jenom deka. Pokud vyrážíme na rostlinku, jejíž sběr může trvat i několik měsíců, tak berme vždy jen část celého potřebovaného množství. Také když narazíme na lesní mýtinu, která je plná námi vyhledávané léčivky, berme jen část toho, co jsme našli, chovat se jak kombajn je neetické a také dlouhodobě nesmyslné. Ono toho totiž v dalších letech může vyrůst méně.