Klíšťata ve většině lidí vzbuzují velmi silný hnus a to hlavně ze dvou důvodů. První je psychického rázu. Člověk podvědomě nesnáší věci, které ho zbavují životodárné tekutiny, jakou je krev. Druhý je spojen s tím, že klíště nejen pije krev, ale také nás může nakazit několika velmi závažnými nemocemi, z nichž nejznámější je lymská borelióza a mozková encefalitida. Proto je dobré vědět, jak se před klíšťaty chránit a co na ně působí.
Hodně lidí si myslí, že klíště na ně může zaútočit jen když se budou prodírat lesním houštím a že všude jinde budou v relativním bezpečí. Není tomu tak. Samozřejmě v lese je těchto parazitů spousta, ale tam si velmi často podvědomě dáváme pozor (i když i tam se většinou nejlépe chráníme v místech, kde nám ve skutečnosti nic závažného nehrozí, jako třeba pod vysokým stromem). A proto velká část „útoků“ pochází z procházek, o kterých jsme si mysleli, že budou relativně bezpečné. Mezi takové patří výlety do parků, pobyt na zahradě, v okolí vody či přesněji v jakémkoliv místě s větším množstvím trávy, která není sestřižená úplně na minimum. Klíště na nás neskáče nebo nepadá z výšky, vyhovuje mu vlhčí porost přibližně do výšky jednoho metru. Po přesunu na lidské tělo ještě chvíli trvá, než se parazit zakousne. Vybírá si totiž měkčí kůži, kterou může kusadélky prorazit, takže se nám občas může podařit odchytit škůdce, jak si zatím jenom cestuje po těle či oblečení a vybírá nejlahodnější bod k zahryznutí. Pokud se po návštěvě ohrožených míst pravidelně nekontrolujeme, může se nám stát, že zakousnutého parazita objevíme až po více dnech, kdy je z něj pěkně nacucaný macek. Klíště totiž vylučuje anestetikum, díky kterému se o samotném zakousnutí a prvním sání ani nedozvíme.
Jak se tedy zabezpečit a vyzrát tak na toto nepříjemné stvoření? Jednou z možností je očkování proti encefalitidě, ale jednak část lidí na očkování nevěří a hlavně zabezpečí nás pouze před jedním, i když opravdu velmi závažným, problémem. Očkovaní lidé navíc často podceňují další prevenci, protože žijí ve falešném přesvědčení, že přece jsou už před klíšťaty ochráněni. Další možnost je použití různých repelentů, které jsou veřejně dostupné v lékárnách. To je rozhodně užitečný krok, i když má své háčky. Tyto látky působí jen omezenou dobu, takže je dobré si přesně přečíst návod a rozhodně pokud chceme být v ohroženém místě delší dobu, tak se nastříkáme těsně před vstoupením do porostu a případně to zopakujeme ještě jednou během výletu (podle času uvedeného na repelentu proti hmyzu). Navíc mohou vyvolávat různé nežádoucí reakce při kontaktu s citlivější pokožkou. Většina výrobků farmaceutického či chemického průmyslu má i podobně účinnou „konkurenci“ z přírodní říše, která bývá pro lidské zdraví šetrnější. V případě repelentů to ale není tak úplně jednoznačné. Velmi často jde pouze o individuální dojem, například u lidí, na které „klíště nikdy neleze,“ funguje prostě vše. A u lidí, kteří jen projdou kolem stonku trávy a už mají na sobě deset parazitů, zase nepomáhá skoro nic. Za repelentní rostliny se obecně považuje máta, meduňka, levandule, hřebíček nebo šanta. Ideální mohou být olejíčky z těchto rostlin (a jejich kombinace, se základem levandule), občas se doporučuje univerzální tea tree. Také by neměly být příliš nadšené z citronů a citronové šťávy. Někteří lidé sice nedají dopustit na univerzální česnek, a to jak konzumací tak potíráním těla. Ale jednak jde pravděpodobně jen o samotáře, kteří nějaký společenský styk neřeší, navíc věda to, že česnek odpuzuje klíšťata nepotvrdila. Podobná nejistota je i o účinnosti vitamínu B, jehož dlouhodobá konzumace také patří mezi klasické babské rady proti malým krvesajům. Častí návštěvníci českých restaurantů, kteří holdují zlatavému moku sice na béčko nedají dopustit, ale ty v lese většinou nenajdete, proto jejich informace, jak je klíšťata nežerou, není až tak moc průkazná.
Kromě zajištění očkováním a nějakými odpuzujícími zápachy bychom ještě neměli zapomínat i na správné oblečení. Při cestě do míst, kde očekáváme výskyt klíšťat bychom bez ohledu na počasí měli jít dobře oblečeni (ve vysokých teplotách nad třicet stupňů a dlouhodobém suchu je pohyb parazitů omezen, ale nezmizí úplně). Základem je pevná obuv, ponožky a dlouhé kalhoty. Jejich nohavice by pokud možno měly být zastrčeny do bot nebo do ponožek, je možné je také stáhnout gumičkou. Pokud se chystáme na houby a budeme se hodně sklánět k zemi, popřemýšlejme i o klobouku a nějaká košile či mikina z dlouhým rukávem rozhodně nemohou uškodit. Oblečení by mělo být co nejsvětlejší. Není to samozřejmě proto, že by klíšťatům nějaké barvy vadily, ale kontrast barev umožní objevení „pavoučka“ ještě před tím, než se dostane na kůži. Pokud si chceme v přírodě někam sedat, čekejme až úplně zmizí rosa. Vybírejme si také spíše střed louky nebo trávníku, protože klíšťat najdeme nejvíce na jejích okrajích a blízko různého porostu (což může být ve velmi slunečných dnech trochu problém, protože do stínu se nám chce samozřejmě více). Po příchodu domů bychom se měli zběžně prohlédnout ještě před vstoupením do bytu, jestli po nás něco neleze, a poté pečlivě po celém těle. Největší pozornost věnujme místům s měkkou kůží, včetně intimních partií. Pokud parazita objevíme, okamžitě ho odstraníme. Na rozdíl od dřívějších dob, se dnes nedoporučuje jakékoliv dušení olejem či vytáčení (nebo kombinace obého), ale rychlé (riziko nakažení nemocí se rychlým odstraněním omezí, i když nezmizí úplně) a jednoduché vytažení či vyviklání. To provedeme buď opatrně pinzetou nebo speciální kartou se zářezy. Hmyz okamžitě likvidujeme a nebo pošleme do laboratoře na analýzu. Ranku ošetříme a umyjeme si pečlivě ruce.