Naše oči jsou velmi důležitý orgán, který chrání oční víčka a vyrůstající z jejich okrajů řasy. Ty, podobně jako vlasy či chlupy vyrůstají ze svých vlastních váčků, které mohou podlehnout nějaké infekci. V takovém případě může vzniknout bolestivá bulka, které říkáme ječné zrno.
Toto onemocnění, které mylně někteří lidé považují za pouhý kosmetický problém, je relativně časté. Občas je doprovodným efektem některých nemocí. U dětí se jedná například o spalničky a u dospělých se nezřídka objeví při cukrovce. Obecně rizikovým faktorem bývá hlavně snížená imunita. Ale nejčastěji je ječné zrno efektem nějaké relativně běžné infekce. Ta se případně může přenést i na další část víčka, proto je důležité nic nevymačkávat. Kromě viditelné bulky a tlaku na oko, mezi příznaky nemoci patří i začervenalé víčko, větší slzení a svědění.
Prevence je relativně jednoduchá. Dá se říci, že bychom měli dodržovat základní hygienické návyky. Navíc musíme omezit riziko infekce víčka, takže například bychom si neměli mnout oči – zvláště ne venku a nikdy špinavýma rukama. Pokud máme problém s alergií, dávejme si pozor na manipulaci s květinami a po ní nikdy nesahejme rovnou na oko, nejdříve si ruce pořádně vydrbejme. Další moment, kdy bychom se vůbec neměli dotýkat očí, je vaření. Při plavání je velmi užitečné používat plavecké brýle, kterými omezíme kontakt ne příliš čisté vody (ani bazén s ozónem či chlórem není bezpečný) s našimi víčky. Pokud nosíme kontaktní čočky, dodržujme všechny zásady správné péče o ně a o oko a rozhodně v nich nespěme (když se ječné zrno objeví, tak na čas přejděme na brýle). V domácnosti by rozhodně každý člověk měl svůj vlastní ručník. Pokud nás ječné zrno trápí častěji, zkontrolujme si také naše kosmetické prostředky a vyzkoušejme na čas jinou značku.
Ječné zrno v naprosté většině případů nevyžaduje návštěvy lékaře. Postupně, když uzraje, tak by mělo prasknout a zmizet. Tento proces můžeme mírně urychlit a to tím, že na oční víčko budeme přikládat horké obklady několikrát denně. Když ječné zrno praskne, je dobré postižené místo jemně ošetřovat heřmánkem. Rozhodně, jak už je uvedeno výše, nic nevymačkáváme nebo nepropícháváme. Chce to trochu trpělivosti a problém odezní sám. Pokud trpělivost nemáme nebo nás ječné zrno velmi bolí a nebo neustupuje ani po přibližně deseti dnech (díky teplým obkladům by ale léčba měla být výrazně rychlejší), navštívíme lékaře a ten rozhodne o dalším postupu.
Určitou zajímavůstkou jsou tradiční babské rady na ječné zrno. Ty klasické a nepříliš překvapivé, vlastně využívají zásadu teplých obkladů, jenže je posilují o léčivou sílu nějaké byliny. Takže v jedné variantě léčby se na oko přikládá látka či vatička nasáklá nálevem, vzniklým z hrsti nasekané zelené petrželky zalité sklenicí horké vody. Aplikuje se po deseti minutách louhování a na oku ji držíme dokud nevychladne. Další domácký způsob spočívá v tom, že namočíme nearomatizovaný sáček zeleného čaje do vroucí vody, počkáme až trošičku vychladne, přiložíme ho na oko, ovážeme a necháme ho tam celou noc. Kromě obkladů se doporučuje pít dvakrát denně pampeliškový nálev. Lžičku pampelišky zalijeme sklenicí vroucí vody, necháme pod pokličkou pět minut louhovat a poté přecezenou tekutinu vypijeme. No a na konec největší zvláštnost, která se aplikovala mnoho staletí. Je k ní potřebný kousek zlata, nejčastěji se používal snubní prsten. Ten je nutno potírat čistou látkou tak dlouho, dokud se výrazně nezahřeje a poté ho přiložíme na ječné zrno a necháme vychladnout. Léčba se měla opakovat několikrát denně.