Libeček lékařský je všeobecně známé a oblíbené koření – často se mu také říká přírodní Maggi. Je to ale i bylina, která má také léčivé účinky a je využívaná i v kosmetice. Pochází z území dávné Persie, ale o jeho užitečných vlastnostech věděli už staří Řekové a Římané.
Libeček jako koření
Využití libečku v kuchyni jako koření je velmi populární. Listy této rostliny jak vzhledem tak i vůní a chutí mírně připomínají listy celeru. Jak už bylo uvedeno na začátku, říká se mu často přírodní Maggi (a přímo se využívá v různých masoxech a bujónech). Podobnosti mezi známým polévkovým kořením si nevšimli jen v Čechách, do lidových názvů této rostliny se dostalo například také v Holandsku nebo Německu. Čerstvé i sušené listy se přidává do polévek, velmi vhodné jsou v těch, které obsahují více brambor nebo luštěnin. Výtečně doplní i chuť všech druhů vývaru. Používá se také při přípravě masa (v tom i rybího), do marinád, salátů nebo do omáček. Dá se z něj udělat také skvělé ochucené máslo nebo bylinkový tvarohový krém. Pokud se nám podaří získat větší rostlinu, tak její lodyha se dá využít dosti podobným způsobem, jako řapíkatý celer. Při vaření si jen musíme dávat pozor, aby nedošlo k „přelibečkování,“ je to velmi aromatická rostlina, která dokáže svou silou přebít vše. Kulinářsky můžeme využít nejen listy, ale hodí se i kořen nebo semínka. Sušený kořen se používá do polévek a omáček podobně jako list a semínka využívají v anglofonních zemích a v jižní Evropě například do pečiva nebo do koláčů.
Jak sbírat a skladovat libeček
Sběr a uchování této byliny je velmi jednoduchý. Listy můžeme trhat průběžně a používat. Můžeme je také zmrazit a usušit. To první nevyžaduje jakýkoliv další komentář, v druhém případě odřízneme či odstřihneme celé lodyhy, rozvěsíme je v suchém, teplém, pravidelně větraném stinném místě a usušíme. Lístky trháme až když lodyha uschne a přechováváme je v neprodyšně uzavřené neprůsvitné nádobě. Kořen vykopáváme buď na jaře nebo v druhé polovině podzimu, v druhém nebo třetím roce vegetace. Po opláchnutí ho necháme sušit ve stinném a dobře větraném místě, poté ho nakrájíme na kousky a dosušíme při teplotě kolem třiceti stupňů. Přechováváme ho v papírových pytlících. Semínka se sbírají na konci léta a to tak, že odstřihneme lodyhy s plody ve chvíli, kdy začínají hnědnout uložíme do papírových pytlíčků a usušíme. Vysušená semínka poté přechováváme v tmavé a neprodyšně uzavřené lahvičce.
Účinky a využití libečku v léčbě
Libeček lékařský je už i podle názvu hlavně lék. Jeden z jeho léčivých účinků podle dávných lidových mouder se týká intimní sféry neboť funguje jako přirozené afrodisiakum. Konec konců i jeho český název vychází od slov, která různým způsobem souvisí s láskou. A není to rozhodně náhoda či nějaká zkomolenina původního jména. V jiných jazycích, jako třeba v angličtině či němčině, kde je láska přímo v oficiálním názvu, je to podobné. Láska a štěstí (nevěsty si pro štěstí a lásku vplétaly tuto rostlinu do vlasů) nejsou jediné, co v životě člověka může libeček lékařský dokázat. Jsou zde i hmatatelnější a vědecky prokazatelné znaky jeho pozitivního působení. Kumarin či fytosteroly jsou oficiálně uznávané látky, které mohou mít při správném užívání blahodárný účinek na naše zdraví. Libeček může působit močopudně, očišťuje organismus od nebezpečných toxinů, pomáhá proti nadýmání a obecně s trávením, dokáže uvolnit svaly a také pomáhá při menstruačních bolestech. Bývá využíván při nemocech močových cest a lidové léčitelství ho doporučovalo na vykašlávání při onemocnění horních cest dýchacích. Občas byl žvýkán podobně jako nať petrželky proto, aby zamaskoval pach česneku.
Měly by se mu vyhýbat těhotné a kojící ženy (případně jeho použití konzultovat s lékařem), stejně tak není vhodný pro ty, které mají problém s příliš silnou menstruací, protože ji může ještě zesílit – samozřejmě drobné přidání do polévky neuškodí, jde spíše o pravidelné užívání větších množství byliny. Stejně tak, by se lidé, kteří využívají jeho léčivé vlastnosti (hlavně kořene), měli vyhýbat přímému slunci a také by rozhodně na čas měli vynechat návštěvy solária (zvláště přímo po konzumaci většího množství rostliny).
A jak využít lékařský libeček přímo jako nějaký medikament? Na trávení a ledviny (i při kamenech a problémech s močením) si můžeme vytvořit směs z kořene libečku, listů černého rybízu, břízy a jalovce, kterou poté přechováváme v tmavé, suché a uzavřené sklenici. Lžíci této směsi zalijeme sklenicí vroucí vody a vše necháme deset minut louhovat. Směs se pije po přecezení, doporučované množství je půl skleničky třikrát denně. Libečková koupel může pro změnu zlepšit krevní oběh a pomoci při menstruačních bolestech. Stačí zalít čtyřicet gramů sušeného kořene této rostliny sklenicí studené vody a vařit dvacet minut. Přecezenou tekutinu se poté nalije do vany naplněné teplou vodou a je nutno se ještě ponořit tak, aby hladina vody sahala nad naše srdce. Koupele nohou by měly pomoci i proti mykózám a také pokud má někdo problém se zápachem nohou. Je možné si vytvořit také klasický elixír lásky. Tady jde sice více o lidovou pověru než o vědecky ověřený fakt, ale člověk nikdy neví a co když pár kapek dokáže změnit život. Tři gramy čerstvých semínek se zalije čtyřiceti procentním lihem, přimíchá se ještě lžíce medu a láhev se odloží na pět týdnů do tmavého místa. Co několik dnů je nutno směs protřepat. Po uplynutí určené doby se elixír rozlije do lahviček a odloží na půl roku.