S lehkou nadsázkou se dá říci, že nejlepší lékárnou je, byla a bude příroda. Nabízí bylinky na drtivou většinu zdravotních problémů. S růstem popularity návratu k ekologičtějšímu způsobu života roste i oblíbenost léčivých rostlinek. Bohužel většina lidí při jejich sběru, skladování a nebo užívání opakuje několik velmi častých chyb.
Největší pozor bychom si samozřejmě měli dávat při jejich užívání. Ačkoliv si to mnoho lidí neuvědomuje, jedná se vlastně o normální léky, takže je nemůžeme konzumovat bez jakýchkoliv omezení. Vždy bychom měli znát účinky konkrétní byliny a dodržovat doporučené dávkování. U většiny odvarů a nálevů je to jedna převážně lžička sušené drogy na skleničku vody. Bylinkové čaje bychom měli většinou pít teplé a malými hlty, díky tomu zlepšíme vstřebávání účinných látek. Léčiva podporující trávení a metabolismus se obvykle podávají před jídlem, různé čaje proti nachlazení převážně pijeme mezi jídly. Nálevy klidně můžeme mírně osladit, někdy je to jediný způsob, jak učinit jejich chuť alespoň trochu přijatelnou, jen místo cukru raději používáme med. Pokud musíme brát nějaké normální léky, podpůrnou bylinkovou léčbu vždy konzultujme s lékařem. Mohlo by dojít k vzájemnému rušení účinných látek. Opatrnost se doporučuje také u těhotných a kojících žen a u malých dětí.
I u sběru bychom měli dodržovat několik pravidel. Bylinky sbíráme dál od civilizace, prašných cest a polí. V tom posledním případě bychom mohli přinést domů léčivo „obohacené“ o různá hnojiva a chemické postřiky proti škůdcům. Rostliny ukládáme volně do různých košíčků a kyblíčků, v igelitkách a sáčcích by se nám zapařily a ztratily část účinných látek. Květy, plody a listy převážně sbíráme během slunečných dnů. Celé svazky bylin většinou „sklízíme“ před květem. Kořeny můžeme vykopávat bez ohledu na počasí, musíme je jen očistit dříve než začne rostlina vadnout.
Květy a listy bychom měli sušit v dobře větrané suché místnosti, pomoci samozřejmě může sušička nebo trouba. V prvním případě ji nenastavujeme na více než třicet stupňů, v druhém můžeme přidat ještě pět stupínků navíc. Vždy je lepší troubu nechat pootevřenou, aby mohla unikat pára. Pokud chceme uskladnit celou bylinku, nesušme ji ve svazcích, ale raději jednotlivě a svazujme vše až po dokonalém vysušení. Dužnaté plody můžeme vysušit v troubě při teplotě do čtyřiceti stupňů, musíme je jen často obracet, aby se nám nepřilepovaly a nepřipalovaly. Tam, kde hrozí, že při vysychání začnou vypadávat semínka či bobulky, rostliny sušíme nad papírem či nějakou nádobou nebo plechem. Nedoporučuje se sušení na slunci, vlivem záření rostliny rychleji ztrácí své účinné látky.
Usušené léčivo skladujeme v tmavých skleněných nádobách, pokud je nemáme po ruce, můžeme využít i papírové nebo dřevěné krabičky. Bylinky ukládáme opatrně, aby se nám zbytečně nerozdrolily a nádobu pečlivě uzavřeme. Místnost, kde je uskladníme by měla být suchá, tmavší, bez výrazných vůní a prachu. Nemusíme si dělat nějaké obrovské zásoby, rostliny s postupem času stejně ztrácí většinu léčivých účinků, obecně se uvádí, že nemá smysl používat sušené bylinky starší než jeden rok. Jednou za čas je dobré zkontrolovat stav své bylinkové lékárničky a prověřit, jestli všechny rostlinky jsou v pořádku a hlavně jestli se k nim nějak nedostává vlhkost.