Houby lze sbírat skoro celý rok, ale dělají to většinou jen skuteční znalci, u nichž riziko otravy houbami je relativně mizivé. Hlavní potíže nastávají během vrcholku houbařské sezóny, neboli v létě a první polovině podzimu, kdy do lesa na hříbky vyrazí skoro každý Čech. Proto je dobré znát základní příznaky otravy z hub a také správný postup, případně první domácí pomoc.
Otrava houbami bývá velmi často hromadná. Protože sběr hub a jejich následná konzumace je rodinnou záležitostí. Její příznaky se proto objeví na více osobách, co usnadňuje identifikaci. Příčin potíží může být i více. Každého samozřejmě napadne záměna jedlých hub s nejedlými či přímo i jedovatými. Ale k zažívacím problémům může dojít i z důvodu špatného skladování a nevhodné úpravy některých druhů. Navíc se může stát, že někdo prostě má „alergii“ na ten či onen druh houby v té či oné podobě – a stát se to může i u hub, které jsou obecně považované za jedlé a velmi chutné.
Nejčastější příznaky většiny otrav jsou shodné. Objeví se bolesti břicha, průjem, může se přidat i bolení hlavy. Není neobvyklé zvracení či pálení žáhy a u vzácnějších otrav mohou nastat problémy s viděním, teplota, závratě, zimnice, halucinace, zvýšená tvorba slin, žízeň, rychlejší tep, hukot v uších, omdlévání a také problémy s dýcháním. Odbornou pomoc bychom měli vyhledat při sebemenším podezření (nespoléhejme se jen na příznaky, ověřme si případně i houby ještě v atlase a v případě otravy připravenou potravinu a zbytky hub nevyhazujme, ale předejme odborníkům, aby díky identifikaci byla umožněna kvalitnější léčba), protože obecně se dá říci, že nejjedovatější houby se začnou projevovat ve chvíli, kdy už může být pozdě…
Před příjezdem pohotovosti můžeme začít s okamžitou léčbou doma. Základem je totiž co nejrychlejší vyprázdnění žaludku zvracením (v nemocnici provedou ještě výplach). Samozřejmě pomůže universální prst do krku. Podpůrné může být i pití velké množství teplé osolené vody (tady by si měli dát pozor kardiaci a také děti – ti raději ať pijí vodu bez soli). Při průjmech je příjem tekutin velmi důležitý, aby nedošlo k dehydrataci. Co je velmi důležité, nepoužíváme jakékoliv léky (a to ani takové, které „protahují“ organismus, jedinou výjimkou je černé uhlí, které dokáže vázat škodliviny), nepijeme alkohol jako desinfekci (může zesílit působení jedů) ani nepijeme mléko. To poslední patří mezi tzv. babské rady, které se předávaly po staletí, jenže věda naprosto jasně dokázala, že mléko nijak neprospívá, může příznaky možná utlumit, ale ne léčit, tudíž je to spíše negativní a protože se srazí, tak ani nepůsobí jako vhodná tekutina pro dehydrovaný organismus.
Prevence proti otravě houbami je relativně jednoduchá. Stačí nikdy nesbírat houby, které neznáme, nebo u kterých máme sebemenší pochybnosti. Houbaři amatéři, kteří vyrazí do lesa jednou, dvakrát za rok, by se měli zaměřit pouze na houby hřibovité a být opatrnější při sběru nejmenších exemplářů, kde přesná identifikace může být obtížnější. Syrové houby při sběru neochutnávejme, ve skutečnosti nejde poznat podle chuti, jestli je houba jedovatá nebo jedlá a rozdíly v chutích mezi různými druhy a poddruhy jsou záležitostí spíše jen pro odborníky. Sbíráme na čistých místech, okraje cest či blízkost továren rozhodně pro sběr nejsou nejlepší a to ani kdyby tam rostl půlmetrový černobylský hřib. Houby doma ještě jednou překontrolujeme, pokud možno s kvalitním atlasem v ruce. Houby se velmi rychle mohou začít kazit a stát se zdrojem různých plísní a bakterií. Proto je při přenosu nutno dbát, aby se nám příliš nerozmačkaly (také mimo jiné i z důvodu pozdější horší dodatečné identifikace takové kaše) a hlavně, aby se nezapařily. Houby po přinesení domů okamžitě zpracováváme. Malé děti by neměly houby jíst vůbec, nic jim nedají a za to riziko trocha houbové hmoty v pokrmu nestojí.