Dítěti můžeme stokrát vysvětlovat, že dloubání v nose je velmi ošklivé a že by s tím mělo přestat. Stejně když se k němu otočíme na chvilku zády, během okamžiku dokáže na všechna ponaučení zapomenout, vrátí svůj prstík zpět do nosu a pokračuje v „hornické“ činnosti. Měli bychom to raději řešit, protože tento zlozvyk mu může v starším věku přinést hodně společenských nepříjemností. Pomoci mohou následující kroky.
1. mnoho rodičů sahá v situacích, kdy si neví rady, automaticky po trestech. V případě dloubání v nose to není moc účinné. Dítě tak většinou postupuje proto, že mu tam v hloubce něco překáží – trest situaci nevyřeší, jen zvýší vystresovanost našeho potomka.
2. ačkoliv samým mluvením se dloubání v nose většinou také nevyřeší, rozhodně bychom neměli mlčet a problém ignorovat. Odnaučování tohoto zlozvyku je běh na delší trať metodou pomalých krůčků. Vysvětlování, jak je to společensky nepřípustné (samozřejmě slovníkem, kterému prcek rozumí, čili mu například vysvětlujeme, jak se mu budou i nejlepší kamarádi posmívat), je součástí skládačky, která postupně dovede k vyřešení problému.
3. samozřejmě hlavním důvodem, proč se dítko v nose dloube je něco, co mu tam vadí a chce se toho zbavit. Samotné zakazování či kritizování dloubání je k ničemu, pokud mu nenabídneme alternativu. Tou jsou samozřejmě kapesníky.
4. musíme naši ratolest přesvědčit, že používání „šnuptychlu“ je mnohem zajímavější než zlatokopecká činnost s prstem. Pomůže v tom systém různých her a případně také i drobných odměn, kterým kapesník v porovnání s prstem výrazně zatraktivníme.
5. jestliže zjistíme, že příčinou dloubání v nose je boj se stresem, musíme ho naučit různé metody, jak se uvolnit. Postupujeme podobně jako s kapesníkem. Škola hrou a drobné odměny jsou našimi nejlepšími pomocníky.
6. částečně mohou být účinné i metody používané v situacích, kdy si dítě do krve okusuje nehty. Existují různé tinktury, kterými se potírají prsty, takže když špunt chce úlovek zbaštit, nemá pak z toho jakékoliv potěšení.
7. pokud sami trpíme tímto zlozvykem, je dost malá šance, že se ho dítě zbaví dříve, než my. Můžeme si myslet, jak se dokonale při tom schováváme, ale v jedné domácnosti se nic takového na věky neutají. A pak už mu nevysvětlíme nic.
Pozor – jestliže se naše dítě nikdy nedloubalo a najednou to začalo dělat, prvním krokem by měla být návštěva ORL a případně i alergologie, kde se vyloučí nějaký zdravotní problém, který tuto reakci vyvolal.