Když se nějaká věc stane oblíbená, vždy se velmi rychle objeví její odpůrci a také spousta různých mýtů, o údajné strašné škodlivosti této novinky. Týká se to samozřejmě i šátkování miminek, které v dnešní době doprovází spousta různých urban legends a také hoaxů. Navíc i naše okolí je často přesvědčeno, že jde jen o nějakou snobárnu, co přišla ze „západu.“ Ve skutečnosti jde o jeden z nejpřirozenějších a hlavně původních způsobů nošení dětí.
Jeden z mýtů ohledně nebezpečných šátků například říká, že takto vychovávané dítko bude v budoucnosti rozmazlené a nesamostatné. Je to ničím nedoložené a také de facto nedoložitelné tvrzení. Blízký kontakt s matkou je ale podle všech odborníků pro dítě a jeho psychický vývoje velmi prospěšný. A nošení v šátku takovýto kontakt zajišťuje. To, že se samostatností také nebude nějaký problém naznačuje jeden prostý fakt. Když je miminko schopno chodit, tak neleží nesamostatně v šátku, ale snaží se tuto novou a zajímavou činnost dělat neustále.
Občas se také tvrdí, že je to vhodné pouze pro starší děti. Dokud miminko nedrží samo hlavičku, tak šátek je prý pro ně nevhodný. Samozřejmě je dobré konzultovat konkrétní případy s dětským lékařem, ale obecně se dá říci, že v šátku může být de facto už od narození, vše záleží jen na správném upevnění – pro různý věk jsou různé metody, podívat se můžete např. sem.
Mýtem je i tvrzení, že takto nošené robátko bude různě pokřivené a už malém věku si zadělá na spoustu problémů s páteří či kostmi obecně. Toto tvrzení dokáže vyvrátit jedna drobná historická exkurze. Jak staré jsou kočárky ? A hned je vše jasné, dokud se nezačaly v devatenáctém věku masově používat, lidé šátkování používali jako jednu z nejobvyklejších metod transportu malých dětí. A čirou náhodou se populace neskládala ze samých hrbáčů.
Obvyklým a také velmi úspěšným ve strašení je tvrzení, že miminko v šátku nemůže dobře dýchat. Případně je i silnější verze, že známá známé takto své dítě udusila. Na začátek je nutno říci, že samozřejmě nic se vyloučit nedá. Stát se může cokoliv. Například že někomu vypadne dítě z kočárku pod metro a nebo že bude nějak udušeno peřinkou. Ale je to vina peřinky nebo kočárku ? Samozřejmě že ne. Jde jen o šikovnost rodiče. Správně uvázanému miminu v dobrém šátku (je nutno koupit jen ty z prodyšných přírodních materiálů) nic nehrozí – stačí si pohlídat, aby ústa a nos nebyly úplně zakryté.
U dítěte se také podle některých lidí špatně rozvíjí pohybové schopnosti. Jde zase o ničím nepodložený výrok. Byl by pravdivý pouze pod jednou podmínkou, že by takto bylo dítě nošeno 24 hodin denně několik let za sebou. A je tomu skutečně tak ? Samozřejmě ani náhodou. V nejmenším věku samozřejmě schopnosti a možnosti miminka jsou dosti malé a jeho kontakt s okolím je také omezený. A později jak roste, je zase jeho neustálé nošení fyzicky nemožné. Nesmíme zapomínat i na fakt, že díky jiné perspektivě, kterou mimčo má, jeho rozvoj dostává další impulsy. A ty by drobeček ležící pořád na zádech neměl.
Posledním velmi častým mýtem je tvrzení, že dítko nám dříve nebo později musí ze šátku vypadnout a velmi si ublíží. Je to trochu podobné jako s tím dýcháním rozebraným výše. Samozřejmě vyloučit nemůžeme nic. Jenže šikovnost toho či onoho rodiče, nic neříká o správnosti či nesprávnosti dané metody. Je důležité si pořádně nacvičit vázání šátku a je také důležité dbát o to, aby šátek pro miminko byl správných rozměrů a z kvalitních materiálů. Pak se opravdu nic nemůže stát. Samozřejmě pokud nemáme chuť obětovat čas na učení a peníze na výběr dobrého šátku, tak je lepší se šátkování vyhnout. Ale to asi nebude problém většiny lidí, co o dané téma mají zájem.