Saturejka je velmi chutné koření, které v kuchyni využijeme hlavně při přípravě mas, luštěnin a zelí. Hodí se ale i do polévek, omáček a potravin založených na bramborách. Jídlu přidává příjemnou kořeněnou a lehce pikantní chuť. Ale omezit se při používání saturejky pouze na vaření by byla škoda. Je to totiž také zajímavá léčivá bylina.
Léčivé účinky
Jedna z funkcí, kterou saturejka plní v kuchyni má využití i při domácí léčbě. Přidává se často do těžších jídel, protože výrazně zlepšuje a urychluje trávení. Navíc snižuje riziko nadýmání, občas se doporučuje i jako lék proti průjmům. Největší roli v tom hrají silice obsahující karvakrol, cymen a také různé třísloviny. V lidové medicíně se podává také jako lék usnadňující odkašlávání, navíc saturejka působí močopudně, antimykoticky, antibakteriálně a dá se využít i proti křečím. Navíc má antiseptické účinky, proto se často používá i zevně na ošetření různých ranek a léčení aftů.
Nálev pro lepší trávení
K vnitřnímu užití se připravuje nálev. Pět gramů sušené saturejky (čerstvé použijeme přibližně dvojnásobné množství) zalijeme sklenicí (čili přibližně dvě stě mililitrů) vařící vody, přikryjeme a necháme louhovat zhruba deset minut. Pak tekutinu přecedíme a můžeme rovnou podávat – nejúčinnější je ještě teplá. Nálev ze saturejky se nejčastěji podává při nadýmání, průjmech, pálení žáhy, častém říhání a také v případě onemocnění močové soustavy.
Nálev na ranky i kliktání
K zevnímu užití připravujeme také nálev, jen by měl být koncentrovanější. Na stejné množství vody budeme potřebovat dvojnásobek saturejky a čas louhování prodloužíme o pět minut. Jinak postupujeme stejně. Používáme při ošetřování menších ranek (někdo nálev ze saturejky dokonce doporučuje i při akné), omýváme je připravenou tekutinou několikrát denně. Pokud nás trápí problémy s plísněmi, postižené místo ošetříme nálevem, pak ještě do něj namočíme vatičku a připevníme ji. Opakujeme, dokud nemoc nezmizí. Silnější výluh ze saturejky najde své uplatnění i při různých zánětech hrtanu, angínách a kašli. Tekutinu v takových situacích kloktáme třikrát až čtyřikrát denně – měla by být teplá, ale ne horká.