Volně rostoucí rostliny byly v kuchyni využívány již od pradávných dob. Postupně je vytlačily různé šlechtěné odrůdy, které jsou bohužel v posledních desetiletích často přesycené hnojivy a nebo vyrůstají v tak nepřirozeném prostředí, že obsahují jen minimum zdraví prospěšných látek. Proto se mnoho lidí zase obrací více na přírodu, která nám stále nabízí čisté zdraví. Mimo jiné můžeme vyzkoušet rostlinky obecně považované jen za jakýsi plevel i když ve skutečnosti se jedná o vitamínovou bombu, která může obohatit náš jídelníček.
Hezkým představitelem takového chutného plevele je například česnáček lékařský. Jedná se o volně rostoucí rostlinu, kterou najdeme spíše na stinných místech. Za jméno vděčí tomu, že její listy po rozetření mezi prsty vydávají výraznou vůni, která samozřejmě trochu připomíná česnek. Pro kulinářské potřeby se celoročně sbírají vrcholky mladých výhonků a na jaře také samotné lístky z celé rostliny. Ve velkém množství obsahuje vitamín C a také v ní najdeme fosfor, železo a vápník. Při vaření používáme čerstvě nasekanou bylinku, která může v jídle částečně nahradit česnek. Přidat ji proto můžeme do různých salátů, k mletému masu, do bramboráků a pomazánek. Lidová medicína ji využívá při boji s jarní únavou, na rány, při problémech s trávicí soustavou a také jako močopudný prostředek.
Jarní salát s česnáčkem budeme potřebovat 1/2 skleničky česnáčku, 1/2 skleničky pampelišek, 15 kvítků podbělu, 2 lžíce lničkového oleje a plátek fety. Čerstvé a mladé lístečky natrháme, promícháme s kvítky a vše pokropíme olejem. Na vrch dáme na kostičky nakrájenou fetu, případně lze udělat i variantu s tzv. balkánem.
Další plevel, který bývá pohromou stinných zahrad je bršlice, kozí noha neboli kerhák. Přitom ještě ve středověku byl často pěstován v klášterních zahradách jako léčivá bylina, která se využívala hlavně proti dně – její latinský název je Aegopodium podagraria a podagra je tradiční název tohoto onemocnění. Dělaly se z také obklady na hemeroidy, spáleniny a ischias. Bršlice obsahuje karoten a vitamín C. Mladé lístečky se dá sbírat celoročně a používají se na saláty, do polévek, nádivek a nebo se z nich dělá falešný špenát, jaký můžeme připravit například i z kopřiv.
Z bršlice můžeme udusit a podávat jako přílohu k masům a rybám. Budeme potřebovat čtyři sta gramů mladých listů, jednu velkou cibuli, dva stroužky česneku, dvě lžíce kvalitního oleje, jednu bramboru, tři lžíce zakysané smetany, muškátový oříšek a sůl. Omytou bylinku spaříme a necháme okapat. Na rozpáleném oleji osmahneme nasekanou cibuli, přidáme nadrcený česnek, zamícháme a pak vsypeme bršlici, stáhneme plamen a krátce podusíme. Pak přidáme na drobné kostičky nakrájené brambory, zakysanou smetanu, ochutíme špetkou muškátového oříšku a za občasného míchání dusíme do měkka.
A posledním zde představeným reprezentantem jedlého plevele bude šťovík. U nás ho občas žvýkají děti, ale na zahrádkách žádoucí moc není. Přitom se jedná o rostlinku, která je za hranicemi využívána v kuchyni celkem běžně. Zvláště v Polsku či na východ od českých hranic najdeme desítky receptů, na různé chutné polévky, saláty a pomazánky. Občas se také přidává i k masu. Má velké množství vitamínu C, provitamín A a je zde obsažen vápník, hořčík, železo a křemík. V případě šťovíku bychom si ale měli dávat pozor, obsahuje velké množství kyseliny šťavelové, proto se smí jíst jen v omezeném množství a lidé, kteří mají problémy se žlučníkem nebo s ledvinami by se mu měli vyhýbat raději úplně.
Na šťovíkový salát budeme potřebovat dvě stě gramů šťovíku, dvě jablka, čtyři ředkvičky, cukr, sůl a jogurt (nebo majonézu). Bylinky omyjeme, osušíme a nakrájíme na nudličky. Omytá a oloupaná jablka nastrouháme na struhadle. Česnek nasekáme na drobno. Všechny suroviny promícháme spolu s jogurtem či majonézou podle chuti, jemně přisladíme a osolíme podle chuti a necháme na chvilku v lednici odležet.