Dětské kosti, jsou jako tenké větvičky a praskají či nadrolí se výrazně častěji než dospělé, které v porovnání s nimi připomínají statnou dubovou větev. Navíc naše ratolesti mají aktivnější a „sebevražednější“ přístup k okolí a svému bezpečí. Podívejme se na to, jak bychom měli v případě nějaké zlomeniny postupovat.
Návod, jak jednoduše poznat zlomeninu, asi neexistuje, protože vše záleží na tom, jaká kost je zrovna postižena. Dá se říci, že u každé je to trochu jiné. Obecně si dáváme pozor na to, jestli dítě po nárazu si najednou nezačne stěžovat na narůstající bolest na naraženém místě nebo jeho okolí. Pokud jde o končetinu, převážně se diskomfort zvyšuje při pohybu. Pokud nám drobeček nic neříká a jen odmítá vstávat nebo hýbat rukou, tak to také může znamenat problém. S přibývajícím časem může postižené místo hodně natéci. U závažnější zlomeniny dojde i k jasné deformaci končetiny.
Kdykoliv, kdy u dítěte začneme mít podezření, že se opravdu jedná o zlomeninu, musíme začít jednat. Nejdříve končetinu znehybníme. Tímto zásahem zmenšíme bolest a také omezíme riziko dalšího pohybu kosti. V ideálním případě bychom ji měli znehybnit spolu s klouby nad a pod zlomeným místem. Je dobré použít nějaké pravítko či hladký klacík (nebo například vařečku), které omotáme obvazem nebo, pokud ho nemáme po ruce, nějakou látkou.
Délka dlahy závisí na končetině, u zlomeniny ruky v dolní části by měla sahat od lokte až k zápěstí. Poté ruku zavěsíme do šátku. Pokud je zlomená horní část ruky, zavěsíme ji nejdříve do šátku a pak postižené místo ovážeme. Prst znehybníme tak, že ho ovážeme či přelepíme spolu s jeho sousedy.
U dolní končetiny postup záleží také na místě. Pokud podezíráme zlomený kotník, můžeme ho jen ovázat. Pokud je zlomenina v dolní části nohy, dlaha by měla z boku sahat pod kotník a nad koleno. V horní části znehybňujeme celou nohu a to pokud možno až k hrudníku. V žádném případě nenecháváme dítě na nohu došlápnout či jí jakýmkoliv způsobem manipulovat.
U otevřených zlomenin bychom před znehybněním měli opatrně ošetřit krvácející místo. V žádné situaci se nesnažíme sami končetiny narovnávat, mohlo by přitom dojít k dalšímu poškození tkáně, cév a nervů. Navíc bychom dítěti zbytečně způsobovat bolest. Pokud si drobeček stěžuje neustále na bolest, popřemýšlejme o podání nějakého vhodného analgetika pro děti, který by ji zmírnil. Vždy po základním ošetření zavolejme odbornou pomoc a nebo vyhledejme lékaře, který zlomeniny odborně napraví. Při transportu se snažme chránit postižené místo před otřesy. Jakékoliv váhání a odkládání návštěvy u specialisty „na zítra“ může zvětšit otok a zvýšit problémy a hlavně prodloužit hojení.
Dítě bychom neměli po odborném ošetření a znehybnění zlomeniny nechat jen tak válet v posteli. Samozřejmě nesmí namáhat poškozené místo, ale pokud ho necháme ležet a věnovat se nicnedělání po dobu několik týdnů, ohrožujeme jeho zdravý vývoj. Docházelo by totiž k odvápňování kosti a atrofování svalstva. Způsob a častost pohybu během rekonvalescence nejlépe určí lékař. Rehabilitace po sundání gypsu je u dětí většinou rychlá a bezproblémová.